Petr Švec

CEO společnosti Nvidia měl milenku, která byla pravděpodobně čínskou špionkou. Sám Jensen Huang napsal dopis, ve kterém se omlouvá zaměstnancům i své rodině. Nvidia se teď snaží zjistit rozsah napáchaných škod.

Dost lidí to neví nebo to záměrně bagatelizuje, ale Čína je už teď napřed před USA a zbytkem světa (o Evropě nemluvě) v některých klíčových oblastech AI. Konkrétně v aplikaci AI ve výrobě, v průmyslové robotizaci a obecně ve "fyzické AI" - to jest ve věcech jako je schopnost AI vidět věci kolem sebe v reálném čase nebo vývoj humanoidních robotů.

V amerických midterms vyhrál (kromě jiného) antitechnologický sentiment. Demokraté hned druhý den po volbách začali vyhrožovat tím, že zaříznou vývoj AI skrze tvrdou regulaci datacenter. V posledních měsících probíhala velmi tvrdá dezinformační kampaň, která poměrně úspěšně přesvědčila americkou veřejnost, že datacentra jsou zlo.

Za kampaní opět pravděpodobně stojí Čína. Anti-AI narativy ovšem vydatně podporovala právě i Demokratická strana.

Demokraté na Aljašce najali člověka se stejným jménem, jako měl republikánský kandidát, a zařadili ho jako nezávislého, aby zmátli lidi a zmenšili tak šanci republikána na vítězství.

Množství hlasů odevzdaných "návnadě" bylo dostatečně velké, aby změnilo výsledek tamních voleb.

Po prohraných midterms už se v různých koutech pravicového a konzervativního X rozjíždí apokalyptické scénáře o konci západní civilizace. Ale zachytil jsem i střízlivé názory:

Dnešní drsná prohra je pro republikány v dlouhodobém horizontu pravděpodobně spíš dobrá zpráva. Dostali výchovný políček a dá se očekávat, že jim současný tristní výsledek za dva roky v prezidentském klání spíš pomůže. Proč?

Demokraté totiž sice vyhráli bitvu, ale možná tím prohráli válku. Dosáhli toho, že Trump teď bude muset být o poznání klidnější a nic moc nového neprosadí, což samo o sobě může být silně ku prospěchu Republikánské strany a jejímu image (která potřebuje tak jako tak provést přechod k jinému republikánskému lídrovi, protože Trump už prezidentem znovu být nemůže). Ale hlavně budou muset demokraté vést válku uvnitř vlastní strany, která se nyní, po vítězství jejich radikálních kandidátů, rozhoří naplno. Extrémní křídlo demokratů má proč slavit a dá se čekat, že bude požadovat svůj podíl na rozhodování o dalším ideologickém směřování strany.

Amerika bude mít například prvního muslimského senátora (můžete hádat, jak umírněný je a jaký je například jeho vztah k Židům) nebo progresivistického senátora ve státě Texas. Sledovat jejich působení bude myslím velká zábava.

Souhlasím s názorem, že v podstatě neexistuje scénář, ve kterém americká levice neskončí v ještě větším šílenství, než v jakém se nacházela při posledních volbách. Demokraté teď opět šlápnou na plyn a začnou Americe znovu ukazovat, co jsou vlastně zač a jejich nenávist k Západu, kapitalismu, svobodě, osobnímu vlastnictví a normálnosti se projeví naplno.

Ke smrti Josefa Mašína jednoduchá analogie:

Když dnes někdo uteče ze Severní Koreje a někoho při tom zabije, budeme tomu člověku vyčítat, že to udělal, a říkat o něm, že to dělat neměl a raději v tom režimu měl zůstat žít?

Na tomhle podle mě není moc co diskutovat.

Tohle je klíčový postřeh, který všichni tak nějak instinktivně chápeme a vidíme to dnes a denně v praktické politice.

Proevropská "systémová" politika zastoupená institucemi EU je dnes definována absencí jakékoliv skutečné diskuze a tím znemožňuje opravdu řešit jakékoliv důležité problémy. Systém se chová stále víc dysfunkčně, ale národní státy se zároveň bojí řešit problémy po svém, nějakou normální, klidnou cestou (proto musí vždycky nastoupit relativně radikální politik, který na to osobnostně stačí).

Lidé vnímají, že řešení z definice nemůže přijít od prosystémových struktur a politiků, protože ti hledání reálných řešení aktivně znemožňují (neboť na existenci té dysfunkce závisí jejich živobytí a politická kariéra). Jedinou logickou alternativou se proto jeví změna samotného systému - tedy podpora antisystému.

Systém následně reaguje snahou potlačit antisystém a zavádí nová a nová opatření sloužící k tomu, aby přežil (a aby spolu s ním přežilo všechno nefunkční, co v něm je). A čím víc se toto děje, tím víc je potlačována liberální demokracie jako taková. Tím menší legitimitu má systém a tím přijatelnější se antisystém jeví.